6. kapitola

30. května 2018 v 17:08 | Avetti |  Rudá bestie
Každou minutou jsem byl víc a víc nervózní. Už to trvá moc dlouho a kvůli tmě jsem nemohl jet rychleji. Napadaly mě samé špatné myšlenky. Musím přestat myslet na to nejhorší. Kdybych aspoň něco uslyšel, ne jenom šplouchání vody. Jel jsem asi dalších pět minut, než měsíc, který osvětlovat cestu zmizel za mraky. Sakra! Pokud se mi to doteď zdálo obtížné, teď je to mnohem horší. Už jsem začínal šílet, když jsem uslyšel silný kašel. Srdce mi poskočilo. Rychle jsem se vydal směrem, odkud se kašel ozval. Na kraji řeky klečela osoba. Nemohl jsem rozeznat kdo to byl. Ruku jsem dal na rukojeť, abych byl připraven.

Měsíc opět ozářil cestu. Oddechl jsem si. Rychle jsem se k ní rozeběhl. Nejdříve se zatvářila vyděšeně, ale bylo vidět jak se jí ulevilo, když mě spatřila. Krátce jsem ji objal, nemohl jsem se tomu ubránit. Chvíli byla zaskočená, ale objetí mi oplatila. "Jsi v pořádku?", zeptal jsem se starostlivě. Přikývla. "Ano, jsem. Jen mě trochu bolí hlava." Trochu se zamračila a promnula si při tom spánek. Sykla bolestí. "Ukaž", přikázal jsem a dal její ruku stranu. Chvíli jsem si tu ránu prohlížel. Bylo tam jen trochu krve. "Není to nic hrozného. Rána není vůbec hluboká. Musela ses asi praštit o kámen v řece", zkonstatoval jsem. "Proto jsem nejspíš ztratila vědomí", dodala zamyšleně. "Celá se klepeš", vykřikl jsem starostlivě. Rychle jsem ji pomohl na nohy. "Musíme najít místo kde bychom mohli rozdělat oheň." "Rychle", zašeptala. Vysadil jsem ji na koně a vydali jsme se na cestu. Snažil jsem se najít nějaké vhodné místo. Nemusel jsem hledat dlouho. Během pár minut jsme narazili na jeskyni. Vešli jsme dovnitř. U zdi bylo složené suché dříví a byly vidět zbytky po ohništi. "Máme štěstí. Někdo tu už před námi byl", řekl jsem úlevně. Kdybych musel ještě hledat dříví na oheň, asi by tu Jull umrzla. Posadila se k ohništi a já rychle rozdělal oheň. Celá se klepala. "Musíš si sundat to mokré oblečení", přikázal jsem. Nečekal jsem na její odpověď a začal ji z toho svlékat. Nechal jsem ji akorát košili, aby tu nebyla úplně nahá. Sundal jsem si plášť a zabalil ji do něj. Sedl jsem si vedle ní a přitáhl si ji do svého objetí. Nebránila se a sama se ke mně přitulila natolik, že už to víc nešlo. Chvíli jsme seděli netknutě. Jull se dívala někam před sebe, byla zamyšlená, nebo stále v šoku. Nedokážu to určit. Rukou jsem ji přejížděl po zádech. Už se přestala třást zimou. Prohlédl jsem si její obličej. Vzpomněl jsem si na tu ránu. Lehce jsem po ní přejel palcem. Cukla sebou a podívala se na mě. Přetočil jsem si ji čelem k sobě. "Bolí tě to?", zeptal jsem se starostlivě. "Ne", zašeptala skoro neslyšně. Nevím proč, ale rukou jsem ji jemně přejel po tváři. Prostě jsem to chtěl udělat. Jull lehce přivřela oči. Sjel jsem pohledem dolů. Mokrá košile, která se ji lepila na tělo, detailně zvýrazňovala její křivky. Nasucho jsem polkl. Rukou jsem následoval svůj pohled. Lehce jsem přejížděl přes její hladkou kůži na krku, mezi prsy. Chytil jsem ji za bok a přitáhl si ji co nejblíže k sobě. Rukama se zapřela do mé hrudi. Druhou rukou jsem ji nadzvedl bradu, abych se ji mohl podívat do očí. Dívala se na mě omámeně. Ostatně, to já jsem byl také. Její krásou, vůní. Její přerývavý dech přehlušoval pouze praskot ohně. Její zelené oči se zdály být ještě zelenější. Z mokrých vlasů ji odkapávaly kapičky vody. Některé z nich bloudily přes klíční kost a níže. Lehce pootevřela rty. Ústy se ji prodral tichý vzdech a to už jsem nemohl odolat. Rukou jsem si přitáhl její obličej ke svému a spojil naše rty. Byly tak horké a vlhké. Pevně stiskla moji košili. Na chvíli jsem se od ní odtrhl. Jen kousek od jejího obličeje, abych viděl její reakci. Znovu se rozklepala. Dovolil bych si říct vzrušením. "Ad-", vzdechla, ale já ji přerušil dalším polibkem. A dalším. A dalším. Nemohl jsem racionálně uvažovat. Moje pocity nade mnou převzaly naprostou kontrolu. Rukama mě objala kolem krku a prohloubila tak náš polibek. Sedla si na mě obkročmo a pevně se ke mně přitiskla. Tím mi dala svolení k tomu, abych pokračoval dál. Zbavil jsem ji veškerého oblečení. Nevím jak dlouho to trvalo. Poslední co si pamatuju je, jak mě políbila na dobrou noc, než jsem usnul.

Juliett:

Probudila jsem se jako první. Jeho paže byla omotaná kolem mého pasu. Opatrně jsem vyklouzla z jeho objetí, abych ho nevzbudila. Oddechoval tak klidně. Husté černé vlasy mu padaly do obličeje a na tváři mu hrál potutelný úsměv. Musela jsem se pousmát. Oblékla jsem si už suché oblečení a vydala se ulovit nám něco k jídlu. Lov pro mě byl jako relaxace. Vždy jsem si při něm dokázala vyčistit hlavu. Dnes tomu tak však nebylo. Musela jsem myslet na to co se mezi námi stalo. Cítila jsem, jak mi hoří tváře, když jsem si vybavila společnou noc. Musela jsem však zachovat chladnout hlavu. To co se stalo, byla to chyba. Nechali jsme se ovládnout chtíčem. Nic víc.

Podařilo se mi chytit zajíce, takže jsem byla více než spokojená. Když jsem se vrátila, ještě spal. Rozdělala jsem oheň a dala na něj opékat maso. Myslím, že ho ta vůně probudila, protože se začal převalovat. "Probudil ses právě včas. Za chvíli to bude hotové", promluvila jsem směrem k němu, ale snažila jsem se vyhnout jeho pohledu. Něco si tam zamumlal. Bála jsem se, že se bude chtít vracet k tomu, co se stalo, ale naštěstí se o tom ani nezmínil. "Máš aspoň sebemenší ponětí kudy bychom se měli vydat?" Na chvíli se zamyslel, když zrovna ukusoval maso. "Pokud je můj orientační smysl správný, což doufám že je, měli bychom do tábora generála dorazit do večera", prohodil a prohrábl si vlasy. Zarazila jsem se. Tak brzy. Nechtěla jsem, aby ode mě odešel. To by znamenalo, že ho už nikdy neuvidím, ale vím, že je to tak správné. Byla jsem ze svých myšlenek a pocitů tak zmatená. "Děje se něco?", zeptal se. Asi si musel všimnout mého pohledu. "Tváříš se nějak sklesle", dodal. Zakroutila jsem hlavou ze strany na stranu. "Nic. Jen jsem se trochu zamyslela." Pro větší věrohodnost jsem dodala i menší úsměv. Bez dalších slov jsme dojedli. "Měli bychom vyrazit, pokud to chceme stihnout", zavelel a uhasil oheň. "Bude to náročná cesta. Máme pouze jednoho koně", zkonstatovala jsem naší situaci. "Já vím", přitakal a nasedl na koně. Podal mi ruku, aby mi pomohl. Sedla jsem si před něj a on mě zezadu objal. Na vteřinu se mi zatajil dech, ale zvládla jsem to úspěšně zamaskovat. Zavládlo mezi námi tíživé ticho. "Co budeš potom dělat?" Dokonale mě zaskočil svojí otázkou. "Nevím. Ještě jsem nad tím nepřemýšlela. Možná bych mohla cestovat. Stejně se nemám kam vrátit", poslední větu jsem zašeptala. Bylo to pro stále citlivé téma. "Mohla bys ses vrátit se mnou", řekl váhavě. Ta slova pohladila mou duši. "Víš, že nemůžu." Trhl sebou. "Proč?" Povzdechla jsem si. "Všichni mě nenávidí. Mají mě za vraha", dodala jsem sklíčeně. Štvalo mě to. Nehorázně, ale už jsem si začínala zvykat. "Všem bych vysvětlil jak to bylo", vyhrkl vzápětí. Pousmála jsem se. Byl to smutný úsměv. "Není to místo pro mě." Všimla jsem si, jak mu zbělaly klouby na rukou, když je pevně sevřel. Přesunula jsem svou ruku na tu jeho. Povolil stisk.

"Myslím, že už jsme na místě", zkonstatovala jsem, když jsem v dálce zahlédla spoustu stanů. Adrian pobídl koně, aby přidal na rychlosti. Prokličkovali jsme mezi stany. Všichni na nás koukali. Bylo mi to více než nepříjemné, zvlášť, když si začali něco šeptat. Zastavili jsem u toho největšího stanu. Sesedli jsem z koně a vešli dovnitř. Generál stál u velkého stolu uprostřed stanu ještě s dalšími lidmi. Na stole byly poházené mapy. Myslím, že jsme nepřišli zrovna ve vhodnou chvíli. Všichni se za námi hned otočili, když zaslechly šustění plachty. "Generále", pokývl Adrian hlavou na pozdrav. "Adriane", oplatil mu generál a lehce se při tom poklonil. "Rudá bestie?", dodal s kapkou opovržení na mou osobu. "Juliett", opravil ho Adrian poněkud příkře. "Se vší úctou, co tu děláte?", otázal se generál. Musím říct, že vypadal velmi překvapeně, že nás tu vidí. "Máme za úkol doručit tento svitek." Adrian začal hledat onen svitek v brašně a poté ho předal generálovi. Ten ho otevřel a chvíli v něm četl, než vykulil oči v šoku. Poté se usmál. "Tohle nám všem zachrání zadky", vykřikl s novým elánem a okamžitě začal rozdávat úkoly. Poté se opět otočil k nám. "Určitě jste unavený a hladový. Měli by jste si odpočinout a najíst se", pobídl nás a už nás táhl ven ze stanu. Nebylo těžké najít místo odkud se vanula ta úžasná vůně. "Půjdu se tu porozhlédnout. Měl by tu být můj nejlepší přítel", oznámil mi, když jsme dojedli. Přikývla jsem. "Já budu někde tady." Usmál se na mě a vydal se ho hledat.

"Tak tady jsi", zaslechla jsem za sebou Adrianův hlas. "Je tu klid." Byla jsem u řeky, která byla na kraji tábora. "Vracím se zpět. Ještě musím vyřešit tu záležitost s Fabiusem. Jen jsem se přišel zeptat, jestli sis to nerozmyslela a nechceš jít se mnou", zeptal se s nadějí v očích. Nervózně si prohrábl vlasy. "Nerozmyslela", řekla jsem tiše. Jakoby to mohlo zmírnit slova. Jeho tvář se lehce stáhla do bolestné grimasy. Přišel blíž ke mně. "Jsi si jistá?" Sklopila jsem pohled. "Už jsem domluvená s generálem. Zítra vyrážím s první linií." "Jeho hlas přešel z něžného na vyčítavý. "To pro tebe ta včerejší noc nic neznamenala?" Trhla jsem sebou. Nečekala jsem, že řekne něco takového. "Jull?", dodal tiše, když jsem dlouho neodpovídala. "Ty jsi králův syn. Já nejsem nic." Zamračil se. "To je taková kr-..." Přerušila jsem ho. "Ať je mezi námi cokoliv, ať už k sobě cítíme cokoliv. Nejde to. Nemůžeme." Hlas se mi naprosto zlomil. "Takže, tohle je sbohem?" Uvnitř mě všechno řvalo ne! "Asi ano." Slyšela jsem, jak se zhluboka nadechl. Najednou mě popadl za hlavu a políbil mě. Tak intenzivně. Tak procítěně. Začal pohybovat rty a probojovávat si cestu do mých úst. Rukama jsem mu bloudila ve vlasech. Tiskl mě k sobě takovou silou, že kdyby to šlo, splyneme v jedno. Když přestal, prudce jsem se nadechla. "Musel jsem to udělat. Ještě jednou", zašeptal do mých úst dřív než jsem stihla cokoliv říct, otočil se na odchod. Pozorovala jsem jeho vzdalující se osobu. Do očí se mi nahrnuly slzy. Cítila jsem se, jakoby mi neviditelná ruka stiskla srdce.

A.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama